VICTORIA NATURA

FORUM ARBORUM

Do suburbánní nicoty obklopující budovu budoucí galerie jsme vložili několik záchytných bodů. Pomocí nich vzpomínáme na to, co bylo - zároveň vytváříme most k věcem budoucím. Měřítko prostoru nám od začátku evokuje fórum, místo, kde v minulosti zpravidla tepal veřejný život - konaly se zde soudy, volby, trhy, průvody a řečnická shromáždění.

Tohle místo v srdci Moravské Ostravy však žilo životem zcela odlišným – tepala zde krev v žilách jatečných zvířat, kvetl zde obchod s bouraným masem a namísto řečníků a úředníků zde „úřadovali“ řezníci.

Jednoduchý koncept tyto dva aspekty rozebírá. Forma, v tomto případě prostor, je zde volně akcentována ve formě geometrického členění do jednoduchých subprostorů - prvotního zásahu do „prázdna“. Geometrie je budovaná pomocí jemné modelace, kterou se vymezujeme vůči okolí. Uvnitř jsou stromy, které v rámci budoucího života na fóru jednoznačně zlepší pobyt na slunné piazzettě. Vzniklá místa budou moci občané brzy užívat – vzniknou „kapsy zeleně“, kde bude možné trávit čas. V rámci Landscape festival Ostrava tak vznikne ono startovní místo, prvotní prostorová intervence - tuto lze dále rozvíjet v tvorbě dalších a dalších. Jak moc bude univerzální, nebo se více či méně uzpůsobí potřebám galerie, necháváme plně otevřené.

Nicméně ani minulost zde nezůstává zapomenuta – krvavý odpad z porážek jatečných zvířat, který zde kdysi tekl po cestách, jsme abstraktně navrátili pomocí rudých máků, které „tečou“ skrz vymezeným prostorem.

Rudá je nejen barva krve, ale je barvou, kterou jsme zvolili i proto, že nám pomáhá počin v daném prostoru vizuálně „prosadit“.

Máme ji na kůlech kotvících stromy, na předmětech, které se v malém „pocket parku“ nachá-

zejí. Nicméně stejně jako krev postupně vysychá a bledne, i máky se jednou vytratí.

A co zůstane, jsou právě stromy, které vytváří základ pro Forum Arborum.

Ka Ó

Smyslem projektu je poukázat na jednu z urbanisticky problematických lokalit v centru Ostravy, na jejímž příkladu se názorně ukazuje postupující fragmentace a periferizace širšího centra města v důsledku podvolení se logice jednomu typu transferu (automobilová doprava). Navzdory deklarované vůli municipality zcelovat cézury a švy – tak typické pro organismus města Ostravy – kroky, které byly městem v této lokalitě podniknuty v posledních letech tento stav fragmentace naopak ještě dále vyostřují (přemostění ul. Českobratrská – Fifejdy; přeložka ul. Cingrova – Místecká). V územním plánu má tato lokalita status občanská vybavenost, které v symbolické řeči barev přísluší růžová. Rozhodli jsme se přenést situaci z mapy územního plánu do reálného prostoru Cingrových sadů, včetně barevného odlišení tohoto území a vytýčení fragmentu nápisu „Moravská Ostrava“, z něhož se na dané parcele příznačně uplatňují písmena „ká O“ „(Moravs)ká O(strava)“. Ambicí projektu je především upozornit na skrytý význam tohoto komplikovaně dostupného území, jež lze v těchto intencích chápat jako typickou ukázku Ballardova betonového ostrova. Zároveň však chce poukázat i na rozpor mezi intencí (územní plán) a skutečnou funkci prostoru v rámci městského organismu.

###

### je prostorovou intervencí radikálně měnící současný stav - prostor, který je dnes trvalou horizontální bariérou, se stává dočasným vertikálním orientačním bodem. Název ### jasně reprezentuje formu tří rámů, které společně vytvářejí cestu přes plot i platformu nad ním. Místo už dále nerozděluje, ale je novou příležitostí ke spojení.

Velká stěna

Podstatou díla je rozměrná instalace postavená z cihel. Tvarem půdorysu instalace evokuje starověkou čínskou zeď. Tím otevírá širokou škálu možných, přitom však ne jednoznačně vnucovaných interpretací. Od prostého upozorňování na podobu našeho uvažování o jiných civilizacích až po náznaky kritického postoje k politickým či velkoobchodním manipulacím.

ÚHEL POHLEDU

Geometrické seskupení uvězněné v základním tvaru krychle využívá prostředků opakování, symetrie a udržení pravidelných proporcí. Vzhledem k umístění šesti gradujících objektů do uzavřené konstrukce, vytváří výsledná kompozice pocit stísněnosti. Kombinace dřeva s kotvícími kovovými prvky zároveň nastiňuje propojení přírody s industriální technikou, což podtrhuje myšlenku důležitosti krajinářské architektury ve městech.

Každý úhel pohledu na tento model nám poskytne jiný obraz okolního prostředí i samotné kompozice. Z jedné strany model vytváří nepropustnou barikádu a zabraňuje tak výhledu do okolního prostředí, z jiného úhlu nám vzhledem k tloušťce použitého materiálu pouze dělí výhled do několika geometrických segmentů.

PREDÁTOŘI A PLAMEŇÁCI

Dílo pracuje vědomě s plameňákem jako symbolem kýče v americké společnosti a „predátora“ jako intervence ve veřejném prostoru. Název i dílo jsou reminiscencí projektu Vetřelci a volavky. Dílo je vyrobeno z ocelového plechu a epoxidu a je přestříkáno výraznými, nepatřičnými luminiscentními barvami. Socha vodního ptáka je symbolem indiferentních výtvarných realizací v rámci státních zakázek (libreto Fauna a flóra) – dílo je tedy ironické a otevírá otázku, jak by mělo ve 21. století vypadat státní umění ve veřejném prostoru nebo v rámci architektury.

The object works consciously with the flamingo as a symbol of kitsch in American society and a “predator” as an intervention in the public space. The name and the object itself is reminiscent of the “Invaders and Herons” project. It is made of steel sheet and epoxide, and resprayed in distinct inappropriate luminescence colours. The statue of a water bird is a symbol of indifferent artistic realisations within State orders (the libretto Fauna and Flora) – the work is therefore ironic and opens up the question of what State art should look like in the public space and in the architecture of the 21stcentury.

ZÁHON Z OSTRAVY

Propojit Ostravu v jednom záhonu? Ukázat ji jako jeden celek? Z každé části vzít kus z ní a potom ji stejně poskládat ve velkém vyvýšeném záhonu! To je Záhon z Ostravy.

Can Ostrava be interconnected via a single flowerbed? Can such landscaping help present the city as a unified whole? To take something from each of its parts, and then to reassemble these into one large raised garden bed? The Ostrava Flowerbed says “yes”!

VZPOMÍNKA NA DĚTI

"Co se stane s hřištěm, které opustily děti? Nestává se každý objekt, jenž pozbude svého účelu jen pouhou  připomínkou - muzejním exponátem? V éře počítačů už nikdo nezná jaké to bylo vysypávat písek z tenisek nebo si odřít ruku při lezení na strom.

Objekt dětského hřiště v sadu Dr. M. Horákové byl opraven studenty Ostravské univerzity a je pojat coby galerijní kousek, který je ohraničen  a jenž poměrně lacině provokuje svou zdánlivou nedostupností a vyzývá k překročení bariéry provazu. Vzhledem k pietnímu charakteru bývalého židovského hřbitova je zároveň samo hřiště řešeno coby památník zapadající tak do prostoru posetém sochami a pomníky.

Objekt je nadále veřejně přístupný a návrat dětí vítán!"

ZAPOMENUTÉ KREMATORIUM

Hlavní myšlenkou bylo připomenutí původního účelu místa a navrácení důstojnosti tomuto prostoru. Dnes již téměř nikdo neví, že se zde nacházel městský hřbitov a že se tak jednalo o místo posledního odpočinku. Dominantou hřbitova byla zároveň kubistická stavba krematoria architekta Vlastislava Hofmana, která se nacházela přímo uprostřed rondelu.

The central thought behind this concept was to create a reminder of the site’s former purpose, as well as to return a sense of dignity to the area. Today, very few people are aware that this was previously the site of a municipal cemetery, and thus a sacred final resting place. The former cemetery was dominated by a cubist crematorium building designed by architect Vlastislav Hofman, located right in the centre of the circular enclosure.

RÁJ

Autoři: Tomáš Klanica, Věra Kollarcziková, Veronika Prokopová (Stavební fakulta VŠB-TU Ostrava, Katedra architektury); Anna Cisáriková, Viktor Eichler, Mariana Chavíková, Tereza Kalousová, Natálie Najbrtová, Alexander Storek, Adam Šustek, Jakob Hördegård (UMPRUM Praha, Ateliér Architektury 2)

Hledání ráje ve městě. Nové propojení mezi městem a parkem. Vytržení z kontextu a odříznutí běžně přístupných prostorů města. Síť tras generována body – fyzické a nefyzické. Inkluzivní intervence, místem transcendence. Zpřístupnění míst využívaných pouze jednou vrstvou města. Úkryt. Jediný materiálový prvek – stavební plot – neprůhlednost, mystifikace, autorita, dočasnost, recyklace…

Instalaci vytvořili společně studenti UMPRUM (Ateliér Architektury 2) a VŠB-TUO (Katedra architektury) pod vedením finského architekta Samiho Rintaly, architektů Ivana Kroupy a Jany Moravcové, krajinářské architektky Pavlíny Malíkové a akademického sochaře Jakuba Gajdy v rámci studentského workshopu, který proběhl na konci dubna 2019.

IVAN KROUPA O WORKSHOPU:

ve středu,

    v urbanismu města koncepčně neuchopený prostor,

    uchopený / využívaný bezdomoveckou komunitou

ve čtvrtek,

    otevřené zadání, postupná studentská radikalizace,

    jeden materiál, žádná spotřeba, recyklace, ...

v pátek,

    pavoučí linka ovládá / transformuje park a systém

    „deme dovnitř, deme ven“ v různých rovinách vnímání,

    mystifikace ze stavebních ohradních panelů

v sobotu,

    vernisáž, monumentální živá hudba bezdomoveckého klávesisty

    přechází v upřímné rapy „je to ráj, vy jste ráj, vypadněte, ...“

STŘÍPKY ŠALAMOUNA

Střípky Šalamouna mají za cíl upozornit na hodnoty ve veřejném prostoru. Hodnoty, kolem kterých chodíme, často je ani nevnímáme. Ale ony tady jsou a tvoří náš svět, obohacují ho, a třeba bychom si uvědomili jejich hodnotu až tehdy, kdyby zmizely. Střípky Šalamouna jsou novou vrstvou ve veřejném prostoru, umožňující pasivní vzdělávání.

ROZHLEDNA

Inspirací pro náš návrh bylo samotné místo, odkud je krásný výhled na Dolní oblast Vítkovice. Rozhledna znázorňuje plamen, který byl neodmyslitelnou součástí průmyslové historie města. Organické křivky konstrukce kontrastují s ostrými hranami industriálního gigantu. Zároveň je konstrukce tvořena tak, aby se lidé mohli podílet na výrazu samotné stavby - můžou zde provlékat lanka, drátky, větvičky, věšet zde vzkazy nebo zámky.

The design was inspired by the city of Ostrava itself, which boasts a terrific view of the Lower Vítkovice area (Dolní oblast Vítkovice). The observation tower depicts an abstract flame – a quintessential component of the history of the city. The structure’s organic curves contrast with the sharp contours of the surrounding industrial terrain. At the same time, the structure is built in such a way as to enable visitors to partake in consolidating its overall impact – visitors can append wires, twigs, and hang messages and locks.

REKULTIVACE

Výsledkem re-kultivování místa může být přeměna např. vytěžených ploch na uměle vysázené lesy. Často však rekultivační firmy využívají nevhodné druhy dřevin, z nichž navíc vysazují stejnověké monokultury. Výsledek je pak mnohdy nezdar výsadby, avšak počin dobře financovaný a společensky přehlížený. Dočasná instalace symbolizuje kritiku dlouhodobého zacházení s rozsáhlými plochami naší krajiny, jenž je mnohdy zcela zbytečné, nevhodné a v důsledku nepřináší žádný trvalý užitek.

KOMUNIKAČNÍ VRSTVY

Barevná instalace pokrývající „jantarovou stezku“ směřující do oblasti Dolních Vítkovic je složena ze spektra jednotlivých barevných vrstev. Můžeme si ji vyložit různými způsoby od prostorových vrstev, přes startovací dráhu až k elektromagnetickému spektru. Barvy vnímáme pomocí různých vlnových délek závislé na indexu lomu a energii (frekvenci). Vše se odehrává pouze pomocí světla, našeho oka a mozku, kdy můžeme vidět zvuky a slyšet barvu. Stejně tak geologické vrstvy nejsou nikde tolik příznačné jako na Ostravsku, kde se před miliony let střídaly bažiny, rašeliniště, řeky, jezera, moře a uhelné sloje. Instalace může být také jakýmsi zátěžovým kobercem komunikačních vrstev všech lidí, kteří se zde můžou protnou bez rozdílu národnosti nebo věku.

NE – STABIL

Balancování na hraně stability... co rovnováha ještě unese a kdy se zbortí... Prostorová kompozice reflektující jak práce Tonyho Cragga, tak i všem známé dětské stavění věží z kostek ... balancujících v oblastech možného i nemožného...

ČERNÁ LOUKA

DOBYTČÍ TRH… UHLÍ… MOUR… VÝSTAVY… ZELEŇ, HÓÓÓDNĚ ZELENĚ... Tak jako architekt Christo a Jeanne-Claude zabalují domy do bílého plátna, aby poukázali na jejich podstatu, kterou bereme jako samozřejmost a již ji nevnímáme, tak zahalíme prostor zeleně Černé louky do síťoviny, Ostrava je totiž zelená...

DÁMSKÉ POLNÍ TOALETY

Úvahy nad anatomií a veřejným prostorem mně dovedly k odvěkému problému genderové nevyváženosti, která se týká možnosti močení ve venkovní přírodě. Muži si mohou stoupnout ke stromu nebo ke sloupu a tím si zakrýt nezbytně odhalený kousek těla, který je pouze malý, protože móda jim také nadržuje a nenutí je být při močení téměř z poloviny těla nahý. Smyslem dámské polní toalety je umožnit ženám močení v přírodě, tak jak to obvykle dělávají – v dřepu, a zároveň být u toho zezadu decentně zakrytá. Navrhuji pro tyto účely dřevěné objekty, které minimalistickým způsobem opisují tělesné tvary dřepící ženy, ve dvou typech – Stan a Salaš. Polní toalety doporučuji umisťovat ve skupinkách, protože si rády při čůrání povídáme.

KRASOHLED

Nabízíme návštěvníkům instalaci, která jim umožní zastavit se při každodenním přesunu krajinou, umožní mu se zklidnit a zamyslet. Zároveň ukáže, že i na zanedbaných místech lze najít nové hodnoty a skryté souvislosti, které nabízí novou jedinečnou identitu města a jeho okolí.

CARBON GARDEN

Meditace o koksu, uhlí a budoucnosti města.

Vyhlídka na Emě

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací o cookies OK