Výstava představuje soutěžní návrhy na budoucí podobu nového centra Kuklen. Architektonická soutěž hledala řešení pro nové náměstí a městský družstevní bytový dům přibližně se stovkou bytů – místo, které má vytvořit živé, současné a sousedské srdce dynamicky se rozvíjející městské čtvrti. Návštěvníci se mohou seznámit s různými pohledy architektů na veřejný prostor, bydlení i každodenní život v Kuklenách a porovnat je s vítězným návrhem ateliérů MACH
OFFICE + ARAMÉ STUDIO.
Místa pro hru
Výstava projektů netradičních a architektonicky zajímavých dětských hřišť.
Místo: Park A. B. Svojsíka, Červený Kostelec
exteriérová výstava
V poslední třetině minulého století u nás začala vznikat dětská hřiště se zábavními a často i autorskými prvky, na nichž se podíleli také umělci či zahradní architekti (například Zdeněk Němeček, Olbram Zoubek a Eva Kmentová v Praze, Kurt Gebauer v Ostravě, Miroslav Jirava v Krnově, Vladimír Sitta, Tamara Divišková nebo Zdeněk Macháček v Brně, Roman Richtermoc a Oldřich Semrád v Hradci Králové). Bývala osamocená, ale často se stala ikonami a řada z nich se dočkala i nedávné restaurace, byť pod novým statusem uměleckého díla a nikoliv herního prvku. Na konci 90. let nastal boom unifikovaných a ne vždy kreativních, ale především materiálově či esteticky nezajímavých herních prvků. Tato průměrná produkce vyvolala důvod přehodnotit kvalitní produkci z předchozích let a rovněž zejména u rodičů-umělců, architektů a krajinářských architektů silnou potřebu situaci proměnit. Nemalý podíl na tom mají také příklady povedených realizací v zahraničí, často podepsané renomovanými autory a oceněné v rámci architektonických a urbanistických mezinárodních přehlídek věnujících pozornost i revitalizacím veřejných prostranství. Do povědomí českých rodičů, pedagogů i komunálních politiků se také dostává fenomén Adventure playground (dobrodružná hra; koncept nehotového hřiště, které si pod dohledem lektorů naopak děti budují samy), jenž vznikl v Dánsku ve 40. letech a během následujících osmdesáti let představuje v evropském prostředí běžnou praxi. Rovněž vzniká řada vědeckých hřišť, edukačně-sportovní prvky v přírodě, samozřejmě skateparky a prostor pro parkour.
Náš výběr čtyř desítek projektů, kde jsou zastoupeny soudobé české i zahraniční příklady a pro připomenutí i starší a stále oblíbené realizace, sledoval snahu představit co nejrozmanitější pohled na toto téma. Proto tu jsou projekty přinášející povedené řešení revitalizací bývalého těžebního areálu, elektrárny, sídliště, opuštěných parků, hluchého předprostoru před školou, prostoru pod mostem, nábřeží, využití střechy parkovacího domu, prolézačky i celé sportovní, vzdělávací či pohádkové areály v přírodě, urbanistické i výtvarné proměny parku, náměstí nebo běžného sportoviště. Hřiště v našem výběru se stala místem vzniku nového komunitního života, vzniku malého sochařského muzea, prostředí pro zapojení dětí různého věku do sportovního, environmentálního, divadelního nebo výtvarného dění. Setkání s těmito projekty i jejich tvůrci pro nás bylo velkou inspirací a věříme, že jejich příběhy inspirují i návštěvníky a výstava aspoň malým dílem napomůže k pozitivním proměnám prostoru pro hry.
Pozvánka ke stažení zde: Výstava a Konference, Červený kostelec
Pevnostní dialog
Jak vnímat v dnešní nestabilní politické situaci, kdy válku sledujeme v přímém přenosu, zbytky bývalé královéhradecké barokní pevnosti? Bylo výzvou vstoupit do dialogu s těmito zbytky vojenských brownfields, se kterými vede úspěšný dialog matka příroda. Můžeme hovořit o udržitelné architektuře v poločasu rozpadu. Martin Kocourek mi před třemi měsíci zaslal svůj koncept monumentální skulptury vojenské masky, která je i reakcí na aktuální světovou situaci, kdy novodobí diktátoři si rozdělují planetu. V letošním roce se bude slavit významné výročí bitvy u Hradce Králové. Ale je co slavit nebo si připomínat ty tisíce padlých? Martin přijal výzvu kurátorského týmu a za mříže jednotlivých sekcí umístí svá umělecká díla. Vznikne tak pevnostní lapidárium Martina Kocourka, který k uměleckému dialogu vyzval svého pedagoga Kurta Gebauera, jenž ve svém textu píše o strašidlech. Možná bych to parafrázoval a vyzval nás všechny, abychom se nebáli, a když, tak tak pouze v hájemství umělecké imaginace.
Dan Merta
Vyplnit mřížové okno pevnosti vedle jeho okna se strašidlem z odpadového plechu mi nabídl Martin Kocourek. V kontrastu k industriálnímu strašidlu mě napadlo strašidlo přírodní, ze suchých větví, symbol toho, co se děje. K porotě na magistrát jsem přijel o den dřív a z nádraží mě Martin svezl k pevnosti, byl tam Dan Merta, arch. Šárka Dlouhá a Pavlína Jindrová z magistrátu a další, nosili mi suché větve z okolí, nádherně jsme se bavili. Z tmavých větví jsem v mříži udělal strašidlo černé, našly se i šlahouny světlé, tak vznikla i druhá mříž bílá. V mříži mezi nimi bude industriální strašidlo Martina Kocourka. Nechte se vystrašit, je to důležité!
Kurt Gebauer
Maska / Monument pro dobu závislosti
V prostoru bývalého pevnostního skladu z 18. století, který byl původně určen k uchovávání proviantu pro přežití, je umístěna velkoformátová plynová maska. Objekt je situován za mříží, v poloze, která připomíná současně ochranu i zadržení. Maska, tradičně symbolizující přežití v prostředí toxického ohrožení, je zde radikálně přetvořena. Místo filtrů jsou na jejím těle osazeny rezavé sudy na ropu. Tento zásah mění její funkci v paradoxní celek – ochranný prostředek se stává nosičem samotné látky, která je jedním z fundamentů moderní civilizace
a zároveň jejím latentním ohrožením. Ropa zde nevystupuje jako abstraktní zdroj energie, ale jako fyzický, těžký, zkorodovaný materiál. Nese v sobě čas, opotřebení a zbytky průmyslové logiky, která formovala poslední století. Rez není pouze estetický prvek, ale stopa entropie – vizuální záznam rozpadu systému, jenž měl působit stabilně
a uzavřeně. Za objektem se otevírá temný prostor bez jasného konce. Hloubka zde nefunguje jako perspektiva, ale jako neurčitý tlak neviditelného pokračování. Divák tak stojí mezi mříží, maskou a prázdnem – v situaci, kde není jasné, zda sleduje ochranu, vězení, nebo pozůstatek civilizačního mechanismu. Celá instalace vzniká v dialogu s architekturou pevnostního skladu, který byl sám o sobě nástrojem přežití, kontroly a zásobování. Historická funkce prostoru se zde střetává se současným obrazem závislosti na zdrojích, které jsou zároveň podmínkou existence i jejím rizikem.Objekt nepracuje s jednoznačným sdělením. Spíše vytváří stav napětí mezi ochranou a toxickým zdrojem, mezi pamětí a provozem, mezi uzavřením a neukončeností. Maska se tak stává „nosičem paradoxu“ – artefaktem, který už nechrání před světem, ale ukazuje jeho strukturu.
Martin Kocourek
Martin Kocourek / výběr sochařských prací
Prezentovaný soubor soch propojuje témata víry, moci, identity a společenských proměn. Autor pracuje s různými materiály a využívá jejich fyzickou i symbolickou sílu. Jednotlivá díla oscilují mezi konkrétním předmětem a iluzí lidské přítomnosti, mezi osobní zkušeností a obecně sdílenými symboly.
Relikviář (2015)
Otevřená kovová popelnice. Její víko je osazené železnými hřeby. Obyčejný předmět každodennosti je proměněn v objekt připomínající sakrální relikvii. Dílo otevírá otázky hodnoty, paměti a vztahu mezi posvátným a odvrženým.
Kristus (2020)
Iluze oděné lidské postavy přibité na kříž. Socha pracuje s jedním z nejvýznamnějších symbolů západní civilizace a zkoumá napětí mezi fyzickou nepřítomností těla a silou jeho stopy.
Plynová maska (2026)
Velkoformátová maska, jejíž filtry jsou nahrazeny sudy od ropy. Objekt propojuje téma ochrany s problematikou energetické závislosti, průmyslu a ekologických hrozeb současného světa.
Sektář (2026)
Iluze sedící lidské figury umístěné před vertikálou světla. Dílo odkazuje k náboženským i ideologickým systémům a zkoumá vztah jednotlivce k autoritě, víře a touze po transcendenci.
Postava (2026)
Iluze stojící lidské figury. Minimalisticky pojatá práce akcentuje samotnou přítomnost člověka v prostoru a zpochybňuje hranici mezi skutečnou postavou a její pouhou stopou. Výstava představuje průřez autorovou tvorbou, v níž se materiály stávají nositeli významů přesahujících jejich fyzickou podstatu. Sochy otevírají prostor k úvahám o současné společnosti, lidské zranitelnosti i neustálé potřebě hledat smysl v proměnlivém světě.
Hradecké vize
Bývalé Veřejné ústřední Jatky, Kydlinovská 816, Pražské předměstí
výstavu je možné navštívit v tyto dny:
pátek - neděle:
červen: 12,13,14,19,20,21,26,27,28
červenec: 3,4,5,10,11,12
otevírací hodiny: 12.00 - 18.00
Fakulta architektury VUT Brno, Ústav prostorové tvorby
Urban LAB Škroupova – urbanistické řešení severovýchodní části centra města, koncept udržitelného města.
Ateliér Jiří Palacký a Kateřina Dokoupilová.
BENE – Visual Stories a revitalizace třídy Edvarda Beneše.
Ateliér Barbora Krejčová a Martin Doležel
Fakulta architektury ČVUT Praha
PIG LOOP – revitalizace budovy bývalých Městských Jatek, konverze na recyklační centrum.
Ateliér Achten–Pavlíček–Sýsová–Vele.
Klášterní tajemství II.
Pajkrova flošna
Dialog Veroniky Richterová s materií zbytků barokního opevnění Hradce Králové.
Pozvánka na komentovanou prohlídku výstavy k stažení ZDE
výstavu je možné navštívit v tyto dny: pátek - neděle
červen: 5,6,7,12,13,14,19,20,21,26,27,28
otevírací hodiny: 12.00 - 18.00
Dialog Veroniky Richterová s materií zbytků barokního opevnění Hradce Králové.
LESNÍ LUSTR z roku 2024 je výsledkem nejen dvacetiletých zkušeností s
tvarováním obecně zatracovaného plastu, ale i letitého sběru zvláštně mechově zelených
pet lahví. Ty už se, bohužel, v současnosti na trhu nevyskytují. Poslední exempláře se
podařilo zachytit cíleným a soustředěným vyhledáváním v globálním řetězci ve
vyhlášených lokalitách jižní Francie. Není tedy tajemstvím, že se jedná o lahve vinné, a
tedy než nastal tvůrčí akt, musely být vypity. Má zásada, že používám pouze pet lahve
nalezené v kontejnerech, byla tímto porušena.
RAJSKÉ PLODY z roku 2010 jsou malou ukázkou toho, z čeho mohli Adam s Evou
ochutnávat, než se to zkomplikovalo. Barevnost plodů ukazuje na možnosti, které nám
nabízel nápojový průmysl ve svých nejlepších letech, kdy se firmy předháněly ve výrobě
pet lahví překvapivých barev. Dnešní „ekologický“ trend je opačný: čím obyčejnější,
nenápadnější, nejlépe recyklací zakalená lahev, tím víc je údajně sexy.
Královéhradecká tranzitní telefonní ústředna je unikátní dílo české stavební kultury 70. let 20. století. Jak se zrodila a jaké materiály včetně konstrukcí
hrály v jejím případě hlavní role, prozrazuje stejnojmenná výstava.
B Ulrichovo náměstí
4. 6. – 30. 9.
exteriérová výstava
Současné české dřevostavby
Výběr nejzajímavějších a nejprogresivnějších současných českých dřevostaveb
Architektonicko-výtvarná soutěž:
Návrh, realizace a umístění trvalé sochařsko-architektonické instalace jako připomínky MUDr. Ladislava Vančury
Piazzetta před Krajským soudem v Hradci Králové, Československé armády 218
3. 6. – 30. 9.
exteriérová výstava
Výstava představuje soutěžní návrhy na trvalou sochařsko-architektonickou připomínku MUDr. Ladislava Vančury na fasádě vazební věznice v Hradci Králové. Přibližuje příběh lékaře,
který za nacistické okupace pomáhal politickým vězňům a podle dochovaných svědectví přispěl k záchraně nejméně 300 lidí, i různé umělecké přístupy k tématu odvahy, lidskosti a paměti.
Bývalé Veřejné ústřední Jatky
Kydlinovská 816, Pražské předměstí
1.9 –30. 9.
Evropská cena za městský veřejný prostor
Výběr nejzajímavějších počinů v oblasti revitalizace veřejného prostoru, připravený Centrem současné kultury v Barceloně.
4. 6. – 17. 9.
Industriální topografie | Kulturní klastry | ČR – Evropa
Výstava se věnuje vybraným příkladům konverzí industriálních objektů či celých areálů, které byly proměněny pro potřeby kulturních institucí. Na čtyřech desítkách ukázek je představena situace v České republice a v Evropě s důrazem na Norsko a Island. Výběr zahrnuje rozmanitou škálu přístupů, měřítek, míry vstupu současné architektury, privátní i státní projekty, projekty dnes vnímané jako ikonické či iniciační, i poměrně nedávné počiny, některé dokonce ještě před svým dokončením. Vlastní výběr uvádějí eseje teoretiků, kteří se danou tematikou dlouhodobě zabývají.
Praha Holešovická tržnice, Kunsthalle Praha, La Fabrika, Fórum Karlín, Centrum současného umění DOX, Pragovka Art District ČR Dolní oblast Vítkovice, 14|15 Baťův institut, Automatické mlýny Pardubice, DEPO2015, Uhelný mlýn a Kotelna v Libčicích nad Vltavou, EPo1, Brillovka, Wannieck Gallery, Pole designu Bílovice, The Distillery, PLATO Ostrava, Moving Station Plzeň, Areál Procházkovy továrny v Humpolci, Areál Jabloneček, Centrum stavitelského dědictví Plasy Norsko Kistefos Museum, areál Papirbredden v Drammen, Rockheim Museum, oblast podél řeky Akeru v Oslu, Kaviar Gallery, Kunstsilo Kristiansand, Bomuldsfabriken Kunsthall Arendaal Island Reykjavik Art Museum Hafnarhús, Marshall House Evropa Areál Pfefferberg Berlín, Matadero Madrid, Tour and Taxis (Gare Maritime) Brusel, Tate Modern London, Maritime Museum of Denmark, Kasárne/Kulturpark Košice, Tabačka Košice, Zollverein, Fondazione Prada Milano, Museum de Pont Tilburg, Muzeum Śląskie w Katowicach.
Muzeum východních Čech v Hradci Králové, budova Archa
Československé armády 333
otevírací hodiny:
úterý–sobota: 10.00–18.00 hod.
neděle–pondělí: zavřeno
