Martin Kocourek, Kurt Gebauer

Jak vnímat v dnešní nestabilní politické situaci, kdy válku sledujeme v přímém přenosu, zbytky bývalé královéhradecké barokní pevnosti? Bylo výzvou vstoupit do dialogu s těmito zbytky vojenských brownfields, se kterými vede úspěšný dialog matka příroda. Můžeme hovořit o udržitelné architektuře v poločasu rozpadu. Martin Kocourek mi před třemi měsíci zaslal svůj koncept monumentální skulptury vojenské masky, která je i reakcí na aktuální světovou situaci, kdy novodobí diktátoři si rozdělují planetu. V letošním roce se bude slavit významné výročí bitvy u Hradce Králové. Ale je co slavit nebo si připomínat ty tisíce padlých? Martin přijal výzvu kurátorského týmu a za mříže jednotlivých sekcí umístí svá umělecká díla. Vznikne tak pevnostní lapidárium Martina Kocourka, který k uměleckému dialogu vyzval svého pedagoga Kurta Gebauera, jenž ve svém textu píše o strašidlech. Možná bych to parafrázoval a vyzval nás všechny, abychom se nebáli, a když, tak tak pouze v hájemství umělecké imaginace.

Dan Merta

Vyplnit mřížové okno pevnosti vedle jeho okna se strašidlem z odpadového plechu mi nabídl Martin Kocourek. V kontrastu k industriálnímu strašidlu mě napadlo strašidlo přírodní, ze suchých větví, symbol toho, co se děje. K porotě na magistrát jsem přijel o den dřív a z nádraží mě Martin svezl k pevnosti, byl tam Dan Merta, arch. Šárka Dlouhá a Pavlína Jindrová z magistrátu a další, nosili mi suché větve z okolí, nádherně jsme se bavili. Z tmavých větví jsem v mříži udělal strašidlo černé, našly se i šlahouny světlé, tak vznikla i druhá mříž bílá. V mříži mezi nimi bude industriální strašidlo Martina Kocourka. Nechte se vystrašit, je to důležité!

Kurt Gebauer

Maska / Monument pro dobu závislosti
V prostoru bývalého pevnostního skladu z 18. století, který byl původně určen k uchovávání proviantu pro přežití, je umístěna velkoformátová plynová maska. Objekt je situován za mříží, v poloze, která připomíná současně ochranu i zadržení. Maska, tradičně symbolizující přežití v prostředí toxického ohrožení, je zde radikálně přetvořena. Místo filtrů jsou na jejím těle osazeny rezavé sudy na ropu. Tento zásah mění její funkci v paradoxní celek – ochranný prostředek se stává nosičem samotné látky, která je jedním z fundamentů moderní civilizace
a zároveň jejím latentním ohrožením. Ropa zde nevystupuje jako abstraktní zdroj energie, ale jako fyzický, těžký, zkorodovaný materiál. Nese v sobě čas, opotřebení a zbytky průmyslové logiky, která formovala poslední století. Rez není pouze estetický prvek, ale stopa entropie – vizuální záznam rozpadu systému, jenž měl působit stabilně
a uzavřeně. Za objektem se otevírá temný prostor bez jasného konce. Hloubka zde nefunguje jako perspektiva, ale jako neurčitý tlak neviditelného pokračování. Divák tak stojí mezi mříží, maskou a prázdnem – v situaci, kde není jasné, zda sleduje ochranu, vězení, nebo pozůstatek civilizačního mechanismu. Celá instalace vzniká v dialogu s architekturou pevnostního skladu, který byl sám o sobě nástrojem přežití, kontroly a zásobování. Historická funkce prostoru se zde střetává se současným obrazem závislosti na zdrojích, které jsou zároveň podmínkou existence i jejím rizikem.Objekt nepracuje s jednoznačným sdělením. Spíše vytváří stav napětí mezi ochranou a toxickým zdrojem, mezi pamětí a provozem, mezi uzavřením a neukončeností. Maska se tak stává „nosičem paradoxu“ – artefaktem, který už nechrání před světem, ale ukazuje jeho strukturu.

Martin Kocourek

Martin Kocourek / výběr sochařských prací

Prezentovaný soubor soch propojuje témata víry, moci, identity a společenských proměn. Autor pracuje s různými materiály a využívá jejich fyzickou i symbolickou sílu. Jednotlivá díla oscilují mezi konkrétním předmětem a iluzí lidské přítomnosti, mezi osobní zkušeností a obecně sdílenými symboly.

Relikviář (2015)
Otevřená kovová popelnice. Její víko je osazené železnými hřeby. Obyčejný předmět každodennosti je proměněn v objekt připomínající sakrální relikvii. Dílo otevírá otázky hodnoty, paměti a vztahu mezi posvátným a odvrženým.

Kristus (2020)
Iluze oděné lidské postavy přibité na kříž. Socha pracuje s jedním z nejvýznamnějších symbolů západní civilizace a zkoumá napětí mezi fyzickou nepřítomností těla a silou jeho stopy.

Plynová maska (2026)
Velkoformátová maska, jejíž filtry jsou nahrazeny sudy od ropy. Objekt propojuje téma ochrany s problematikou energetické závislosti, průmyslu a ekologických hrozeb současného světa.

Sektář (2026)
Iluze sedící lidské figury umístěné před vertikálou světla. Dílo odkazuje k náboženským i ideologickým systémům a zkoumá vztah jednotlivce k autoritě, víře a touze po transcendenci.

Postava (2026)
Iluze stojící lidské figury. Minimalisticky pojatá práce akcentuje samotnou přítomnost člověka v prostoru a zpochybňuje hranici mezi skutečnou postavou a její pouhou stopou. Výstava představuje průřez autorovou tvorbou, v níž se materiály stávají nositeli významů přesahujících jejich fyzickou podstatu. Sochy otevírají prostor k úvahám o současné společnosti, lidské zranitelnosti i neustálé potřebě hledat smysl v proměnlivém světě.