Ze železa, vznikl v Litultovicích, ostatní jsou většinou z papíru.  Lidské postavy se skládají ze samých trubek. Někde se trochu zužují nebo placatí – nohy, ruce, trup. Hlava, spíše bedna, někdy zavřená, někdy otevřená. Tak proč to neudělat, jak to je? Zvláště, když jeden neví, jestli jde o člověka nebo o Trubkouna. Ti, ať se dělá, co dělá, vládnou světem. Ať jsou papíroví, nebo železní. První moji Trubkouni vznikli pravděpodobně v Antverpách v r. 1967. Byli tam hipisáci, měli trubkové kalhoty a jednoho z těch hipisáků mám doma. Je z válečku garniže nebo koštěte. Další vznikli v roce 2009 jako soutěžní návrh pro železniční nádraží Ostrava–Svinov. Anonymní pětimetrové figury cestujících z trubek o průměru stejném jako jsou trubky na přístavbě nádraží od arch. Václava Filandra 2000-2007. Vyhrál sice jiný návrh, ale já získal nové téma. V posledních letech vznikly desítky Trubkounů z papírového recyklátu. Každý má jiný výraz a jiný charakter.

Na výrobě se podíleli Antonín a Marek Majnušovi. Děkujeme za podporu.